aktualizováno: 05.02.2016 14:14:54
Stránky o rostlinách z čeledi podpětovitých
|
Vše podstatné o pěstování a množení Saintpaulií je popsáno na samostatné stránce (klik), ostatní naleznete zde.
OBSAH:
    streptocarpy z obchodů
Streptocarpusy rostou na vlhkých stíněných (zalesněných) místech, kde mají sice dostatek světla, ale velice málo slunečního svitu, který nesnášejí. Proto se jim doma nejlépe daří na východních a severozápadních okenních parapetech.
V horkých letních dnech potřebují dostatek vláhy, pozor však na přelití. Přelití rostlin, v kteroukoliv roční dobu, vede k hnilobě kořenů a rostlina zahyne. Dáváme také pozor, abychom nenalili vodu do „srdíček“. Občas se během léta stane, že naleznete vadnoucí (ochablé) listy a květy. V tom případě nezalévejte dokud neklesne teplota. Přeneste rostlinu na chladnější místo, za pár hodin vypadá opět normálně. Zkontrolujte, zda nepotřebuje zalít, ale není to vždy nutné.
V zimě (od listopadu do konce února) udržujte zeminu jen mírně vlhkou.
K hnojení užívejte kvalitní hnojiva na pokojové kytky, s vysokým obsahem potaše, ale v množství jen ¼ doporučené dávky, neboť přehnojení vede k zničení kořenů a způsobuje hnědnutí listů. (Doporučuje se hnojivo na rajčata).
Během kvetení, odstraňujte zvadlé květy. Odstřihněte je co nejníže u listu z kterého rostou. Poškozené nebo příliš velké listy můžete také nůžkami zastřihnout do požadovaného tvaru a velikosti. Odstřiženou část listu můžete použít k množení.
V zimě, kdy většina rostlin odpočívá (teplota by neměla klesnout pod 13 stupňů C), odstraňte staré listy, na kterých v tom roce vyrůstaly květy. O měsíc později se vám podaří vytáhnout i pahýl. Tím vznikne místo pro nové listy a tím i nové květy v dalším roce.
Streptocarpus množíme těmito způsoby:
a/semeny
b/listovými řízky nebo fragmenty
c/dělením starších rostlin
Množení semeny
Množení semeny je zdlouhavý způsob s nejistým výsledkem. Takto množíme botanické druhy nebo se dají koupit směsi různobarevných hybridů. Semínka jsou velmi malá a proto je vyséváme smíchaná s pískem, aby semenáčky neklíčily příliš hustě vedle sebe. Nezasypáváme zeminou, jen lehce přitlačíme. Umístíme do skleníčku a občas přestříkneme vlažnou vodou z rozprašovače. Malé rostlinky pikýrujeme, když dosáhnou velikosti přibližně 0,5 cm.
 Semenáčky
Množení listovými fragmenty
Množení listovými řízky (fragmenty) je poměrně jednoduché. List, určený k řízkování musí být zdravý, vyzrálý, ale ne starý (foto č. 1). Ostrým nožem nebo skalpelem ho nařežeme na asi 3 cm části (foto č.2) a řeznou plochu poprášíme kořenovým stimulátorem(foto č. 3.). Já sázím do vlhkého perlitu (foto č. 4), ale je možné použít i výsevní substrát (foto č. 7.). Řízky umístíme do skleníčku (foto č.5). Po několika týdnech vyrostou u baze řízku nové rostliny (foto č. 6). Ty rozesazujeme, když jsou velké asi 5 cm (foto č. 8). Postupujeme opatrně, abychom nepoškodili jemné kořínky.
1.
 2. 3. 4. 5.
 6. 7. 8. Keřovitý růst podrodu Streptocarpella - např. S.saxorum - umožňuje velice lehké rozmnožování. Během celého roku můžeme seřezávat a odebírat alespoň 6 cm dlouhé výhonky, které nám rychle zakoření ve vodě. Do květináčů je sázíme po několika kusech. Brzy začnou v paždí listů vyrůstat další výhonky a za pár týdnů máme pěknou hustou rostlinku, která začne kvést.
  Jsou rostliny čeledi Gesneriaceae, které vyrůstají z hlíz. Jejich množení lze provádět způsoby obdobnými, jako u většiny příbuzných. Množí se buď hlízami (větší a vzrostlejší hlízy je možné ostrým nástrojem rozdělit na několik částí, každou s několika viditelnými zárodečnými očky. Řez poprášíme práškem z dřeveného uhlí, necháme zaschnout a sázíme tak, aby vrchol s očky byl nad povrchem zeminy. Velice mírně zaléváme odraženou vodou, zeminu necháváme mírně vyschnout. Pozor na trvalé přemokření!!!! hrozí vyhnití hlízy. Někdy se stane, že z hlízy raší příliš mnoho nových vrcholů, opatrně vyštípneme ty nejslabší, abychom zajistili růst nejsilnějších a nejlepších výhonů, které nejvíce pokvetou. Je také možné množit vrcholovými řízky (lze použít i ty odštípnuté "přebývající" výhony u hlíz), poprášíme stimulátorem, dáme zakořenit a zasadíme, necháme ve skleníčku. Hlídáme nadbytečnou vlhkost. Při tomto množení se doporučuje, aby při sázení řízků byl v zemině zasypán alespoň jeden pár "oček" po odštípnutých listech. Tyto řízky by měly během roku vytvořit svojí malou hlízu, kterou potom budete používat při výsadbě.
Pozor na množení listy - u sinningií je tato metoda považována za velice "nespolehlivou", protože listy sice zakoření, ale většinou nevytvoří vlastní hlízu, a když, bývá ve velkém procentu "hluchá" - nevyraší z ní nové rostliny.
Můžete to vyzkoušet: zasaďte hlízu do zeminy a pokud během 4 měsíců nevyraší, zkuste vyndat, odstraňte zeminu, nechte oschnout a zkuste znovu vysadit. Pokud ani za další 3 měsíce hlíza nevyraší, je s největší pravděpodobností "hluchá" a bezcenná a můžete ji vyhodit - rostlinek se nedočkáte.
Sinningie rostou a kvetou zhruba v období duben-říjen. Poté se nechají postupně zaschnout, odstraní se staré rostliny a hlízy se nechají v suchu a chladu odpočívat. Kontrolujte, zda během odpočinku nenapadla hlízy plíseň nebo škůdci. Potom v období únor-březen očistěte hlízy a zasaďte je do čerstvé směsi (směs by měla být lehká, velice dobře propustná, s větším podílem písku) tak, aby růstový vrchol hlízy téměř vyčníval nad povrch. Velice velice opatrně a mírně zalívejte odstálou vodou - po vyražení rostlin, poté můžete zalívat vydatněji a také začněte přihnojovat.
Je také možné množit výsevem semen, ale je to velice zdlouhavé. Semínka jsou velice jemná a vysévají se na povrch zeminy a rosí, umístěná ve skleníčcích. Po vyrašení se poté pikýrují a několikrát přesazují. V prvním roce se nemusíte dočkat květů.
Sinningie velice dobře rostou na policích s umělým osvětlením, mají rády umístění s vyšší vlhkostí vzduchu - např. misky postavit do větších, vyložených navlhčeným mechem nebo keramzitem. Miniaturní a mikrominiaturní sinningie velice dobře prospívají umístěné v okenním skleníčku (pozor na spalující slunce!!).
   zasázené vrcholové "řízky" minisinningií - stáří cca 1,5 měsíce
  Sinningia leucotricha detail sametového povrchu mladých listů a detail napučené hlízy
   Většině z nich se daří ve stejném prostředí a za stejné péče jako Africké fialky. Přidáváme jim ale do zeminy více perlitu a vermiculitu. pH můžeme vylepšit dolomitským vápencem. Jsou tolerantnější k nižším teplotám, v zimě 12 stupňů, ale vydrží i 5 st. C. V létě až 25 stupňů. Mají rády rozptýlené světlo, nejlépe polostín. Zaléváme do misky, mezi jednotlivou zálivkou necháváme substrát (ph 6-7) vyschnout. Hnojíme po celý rok (NPK 7-9-5).
Chirity množíme listy, odnožujícími malými rostlinkami nebo semeny
    Achimenes (honzík, křivůtka, bouloň) - nemá velké nároky na pěstování, vyhovuje mu rozptýlené osvětlení, nejlépe polostín. V létě snáší dobře teplo. Zálivka potřebují dostatečnou, rostlina nesmí nikdy úplně vyschnout. Hnojíme pouze na jaře a začátkem léta plným hnojivem.
Achimenesy je možné také pěstovat hydroponicky. Po odkvětu vodu vylijeme, aby rostliny zaschly a najaře opět naplníme do dvou třetin novým štěrkopískem a teprve po vyrašení oddenků doplníme.
Po odkvětu se na podzim silně omezí zálivka, rostlina se zatáhne, uschlé stonky u země odřežeme a květináč uložíme kamkoliv, kde je sucho a 12 až
V únoru až březnu květináče vysypeme a vybereme šupinaté oddenky, z kterých vypěstujeme nové rostliny. Větší oddenky můžeme půlit. Vkládáme je do květináče po 5 až 7 kouscích a zasypeme
  oddenky
Kohlérie se pěstují a množí celkem podobně jako další jejich příbuzný - achimenes neboli honzík. Existují mezi nimi formy malé, i standardní velikosti, které potom převisají. Většina z odrůd mají podzemní zásobní orgány podobné jako honzík - rhizomy, některé ale mají jen jemné kořínky.
Můžeme je množit tedy: rhizomy, z nichž větší můžeme rozlámat na několik menších. Na podzim tyto rostliny necháme postupně zatáhnout, ostříháme a rhizomy buď ponecháme jako achimenesy v květnících a na jaře vysypeme, očistíme a zasázíme mělce do čerstvé zeminy (můžeme také rhizomy vyjmout, očistit a uchovat v suchu a chladnu v papírových sáčcích), nebo rostliny pouze "udržujeme při životě" mírnou zálivkou a na jaře seřízneme, přisypeme čerstvou zeminu, mírně vlhčíme a zalévat a přihnojovat začneme až po vyrašení malých rostlinek.
Také množíme pomocí "vrcholových" řízků, odebereme vrcholy nejméně se dvěma páry listů, seřízneme, poprášíme stimulátorem a ve vodě nebo perlitu zakořeníme, zasázíme, mladé rostliny zaštípneme - ochotně obrazí a jsou bohatší a více kvetou.
Můžeme také použít výsevy semen, ale opět jako u většiny podpětovitých je to proces velmi zdlouhavý a mírně náročný.
Je také zajímavé (podle zahraničních zdrojů), že nejlepších výsledků v pěstování se dosáhlo v chladnějším prostředí než pro africké fialky, s minimálním rozdílem 10°C mezi denní a noční teplotou. Mají rády jasné světlo , ale neměly by být umístěné přímo na slunci déle než dvě hodiny. Zaléváme odraženou vodou, zemina se používá podobná jako pro fialky s vermikulitem, mechem, perlitem.....
řízek kohlerie s vybrané rhizomy 2007 sestříhané rostliny a
stáří cca 20 dní zasázené rhizomy II/2008
    sestříhané kohlerie stejné řízky K. Silver Feather K. Tropical Night
2007 duben 2008
AESCHYNANTHUS, COLUMNEA, NEMATANTHUS   Rostliny mají rády teplo, v létě až 25 st. C., výkyvy teploty vedou k opadávání květů. V zimě min. 16 stupňů. Nesnáší příme slunce, ale mají rády dostatek světla. Od jara do podzimu bohatá zálivka vlažnou vodou, rostlinám svědčí časté rosení listů, obzvlášť při vysokých teplotách. Používáme zeminu pro epifytické rostliny, pH 5-6. V době růstu přihnojujeme. U Aeschynanthů je možné hydroponické pěstování.
Množíme z jara výsevem a nebo listovými či stonkovými řízky za pomoci stimulátoru a zakořeňujeme je při spodním teple.
  kořinky a nové výhonky u aeschynanthů
  Episcie potřebuje vlhký vzduch a tak jí nesvědčí pěstování v suchém prostředí v zavěšené nádobě nebo samostatné umístění. Prospívá jí vlhkost uzavřeného prostředí, dobře se proto v bytě pěstuje v různých skleníčcích. V létě potřebuje průměrné teplo, v zimě min. 15 st. C. Umístění na světlém místě, ale bez přímého slunečního záření. Během růstového období musí být substrát stále vlhký, v zimě se zálivka omezí. Dobré je časté rosení listů nebo obložení květináčů vlhkým rašeliníkem.
Rostliny se množí hřížením šlahounů na jaře nebo v létě.
   šlahouny s mladými rostlinkami
 Gloxinie má velice nápadné velké zvonkovité květy různých barev, které nevoní a velké listy se sametově hladkým povrchem.
Jsou to víceleté hlíznaté rostliny, v květinářství dostaneme většinou rostliny vypěstované ze semen, které se pěstují jen jako jednoleté.
Nároky na pěstování:
Světlo: Jako všechny gesnerky má ráda světlé stanoviště bez přímého slunce.
Teplota: Obvyklá pokojová teplota, min. 15°-16° C. Zálivka: Dostatečná, ale pozor však na přelití. Zaléváme do misek vodou pokojové teploty a dáváme pozor, aby se voda nedostala na listy. Má ráda vlhčí vzduch. Na podzim zálivku snižujeme. Hnojení: V době květu každý týden slabým roztokem hnojiva. Zemina: Směs listovky, rašeliny a písku 2:1:1 (pH 5,5 až 6,5)
Škůdci: Mšice, molice a svilušky. Přesazování:
Pokud nám vyrůstá rostlina z hlízy, můžeme jí na podzim, kdy všechny listy a kořeny odumřou, zasypat pískem a nechat v temné místnosti o teplotě 10 - 12°C. V lednu až únoru se květináč s hlízou přeneseme do teplejší místnosti a začínáme mírně zalévat. V okamžiku, kdy se objeví výrostky, vyjmeme hlízu ze staré zeminy a zasadíme jí do nové. Při přesazování necháváme vršek hlízy většinou úplně odkrytý. Používáme mělké, široké květináče.
Množeni: Množíme listovými řízky nebo dělením hlíz. Pro množení listovými řízky jsou vhodné jen mladé listy. Do květináče nasypeme zeminu a uprostřed květináče vytvoříme jamku, do které nasypeme např. perlit. Řízek se zasadí do perlitu a přikryje sklenicí. Květináč s řízkem postavíme na teplé místo (jižní okno) a zastíníme ho před přímým slunečním zářením. Poté, co se na koncích řízku začnou tvořit hlízy, můžeme sklenici odstranit.
Při rozmnožování dělením se na jaře velká hlíza rozřeže ostrým nožem na části. Každá část musí mít 1 až 2 výhonky. Řezy na hlíze se zasypou dřevěným uhlím a zasadí do jednotlivých květináčů. Po dobu dvou dnů po výsadbě se hlízy nezalévají.
Další způsob množení gloxinií:
    nenarašená hlíza narašená hlíza růst ze zeminy narostlé rostlinky
    příliš vytáhlé rostlinky po seříznutí seříznuté vrcholky zakořenění v perlitu
  růst ze zeminy a seříznuté výhonky po třech týdnech růstu na balkoně |
