DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
aktualizováno: 05.02.2016 14:14:54 

Stránky o rostlinách z čeledi podpětovitých

jednotlivé rody
OBSAH:

  

AFRICKÉ FIALKY - SAINTPAULIA

Africkým fialkám je věnována samostatná sekce - Saintpaulia.
 
  
ACHIMENESY
 
Rod Achimenes zastupuje 26 přírodních druhů (např. A. grandiflora a A.mexicana s levandulovými až purpurovými květy, A. pedunculata s červenooranžovými květy, A. candida s bílými květy a A.flava s květy žlutými), které nalezneme v přírodě od Jamaiky a severozápadu Mexika po Panamu a Ecuador. Rostou v oblastech s výrazným suchým a vlhkým obdobím, ve výškách od 300 do 2300 metrů n.m.
Achimenes je jednoletá bylina rozmnožující se šupinatými oddenky, a vejčitě či podlouhle kopinatými listy,  většinou s nestabilní lodyhou. Velké květy jsou dlouze rourkovité s talířovitou, šikmo rozloženou korunkou. Některé rostou převisle, jiné vzpřímeně. 
Bylo z nich vypěstováno mnoho hybridů, které není těžké pěstovat.
Kříženec Achimenesu a Smithianthy se nazývá xAchimenantha, kříženec Achimenesu a Eucodonie je xAchicodonia.
 
   
    
    
AESCHYNANTHUS
 
Aeschynanthus - v přírodě se vyskytuje v jižních částech Asie a ostrovech v Pacifiku.  Jedná se o epiphytické vytrvalé, stálezelené, pnoucí a převisající keře nebo polokeře se vstřícnými kožovitými široce kopinatými listy. Jejich květy jsou velice nápadné, zvláštní trubkovité, většinou v  různých odstínech červené barvy s často světlým (žlutým) jícnem. Namátkou - A. parvifolius a A. pulcher s jasně červenými květy, A. speciosus s nápadnými oranžovými a žlutými květy, A. micranthus je malá rostlina s malými tmavě červenými květy a A. longicaulis se zelenými a hnědými květy a s hnědě mramorovanými listy.
    
   
 
ALSOBIA, EPISCIA
 
Alsobia - tento malý rod se oddělil od rodu Episcia, v přírodě se nachází ve Střední Americe. Rychle se rozmnožuje šlahounky na jejichž koncích vyrůstají nové rostlinky a pokrývá zem v deštných pralesech. Jsou známy 2 přírodní druhy - A. dianthiflora s velkými, bílými, na koncích rozstřepenými květy a větší A. punctata s květy skvrnitými a několik hybridů.
Episcia - V přírodě rostou na územích Střední Ameriky až Brazílie. Existuje asi osm přírodních druhů (z nichž můžeme vyjmenovat např. E.cupreata, E.reptans, obě s oranžovými květy, E.lilacina s levandulovými květy, E. fimbriata se světle levandulovými až bílými květy a E.xantha se žlutými květy) a mnoho krásných kultivarů. Zajímavé jsou nejen květy, ale také krásně zbarvenými listy. Stejně jako Alsobia se rychle rozmnožuje šlahounky na jejichž koncích vyrůstají nové rostlinky a pokrývá zem v deštných pralesech.
 
  
     
  
CHIRITY
   
Chirity jsou rod, do kterého se počítá na 150 odrůd, rostoucích od Sri Lanky a Indie přes Himalaye, Čínu a jihovýchod Asie až po Malaysii. (Chirita v Hindustánštině znamená hořec). Zvláštní odrůdy rostou také na ostrovech Sumatra, Java a Borneo.  Poprvé popsána byla v roce 1822 (David Don). Jedná se o víceletou rostlinu, podobně jako streptocarpy tvoří růžici listů s trubkovitými květy
Rozděluje se do 4 hlavních skupin:
  • Gibbosaccus - rostou obvykle bez stonku, jejich roseta je plochá a jejich výskyt je omezen na oblast jižní Číny a severního Vietnamu. Tato skupina má mnoho odrůd a pravidelně jsou vypěstovávány nové hybridy.
  • Chirita - rostliny této poměrně různorodé skupiny jsou většinou trvalky. Většina z nich roste v Himalájích, několik dalších keřovitých odrůd na Srí Lance, ale i jinde.
  • Microchirita - většinou jednoletky z jižní Číny a Jihovýchodní Asie.
  • Liebigia - keřovité odrůdy z Javy a Sumatry
Část odrůd se pěstuje pro jejich neobvyklé a velice atraktivní zbarvení listů, často se stříbrnou kresbou na velkých zelených listech. Ostatní jsou zajímavé pro svoje květy, které mají nejčastěji bílou a fialovou barvu v různých odstínech, existují ale i žluté, oranžové a modré kultivary a tvoří i celé trsy na různě dlouhých stoncích. Květy se obvykle nálevkovitě rozšiřují.
Chirita roste buď jako vysoký keř nebo jako nízká roseta, podobná africkým fialkám.
Pěstují se za podobných podmínek jako Africké fialky.
 
 
  
 
 
COLUMNEA
 
Columnea - Někteří botanici rozdělují tento rod do 5 rodů: Columnea, Trichantha, Dalbergaria, Pentadenia a Bucinellina. Jeho odrůdy jsou domovem ve Střední a Jižní Americe a na Karibských ostrovech.  
Epifytické, šplhavé liány, neopadavé pýřité listy. Květy s dlouze trubkovitou korunkou, horní lalůčky květů se spojují do zřetelně tvarované čepičky a vyrůstají na výhoncích přímo mezi listy. Barva většinou červená, řídce oranžová, růžová a bílá .
Pojmenovaná je podle botanika Fabiuse Columnea (1567 - 1650)
C. glicensteinii je středně velká rostlina s velkými červenými a žlutými květy, C. linearis je keřík s malými lístky a růžovými květy, C. cruenta má žluté květy....
         
    
EUCODONIA
     
Eucodonia - Roste na území Mexika, původně byla přiřazena k Achimensům, později dva přírodní druhy - E.verticillata a E. andrieuxii vytvořily tento nový rod. Vyrůstá z rhizomků, stejně jako Achimenesy, se kterými má stejný způsob rozmnožování i pěstování. Květy jsou trubkovité, listy jsou silně pokryty chloupky.
Křížením s jinými rody vznikly:
xAchicodonia (Achimenes x Eucodonia) and xSmithicodonia (Smithiantha x Eucodonia). 
    
 
 GLOXINIA
 
Gloxinia - tento rod je tvořen 3 přírodními druhy (G. perennis, G. erinoides...), které v přírodě nalezneme ve Střední a Jižní Americe.
Křížením s kohlerií vznikla xGlokohleria rosea.
Pozor: nezaměňovat rostliny rodu Gloxinia se zahradními hybridy Gloxiniemi (Sinningia speciosa). Pravé gloxinie vyrůstají z rhizomků, zahradní gloxinie, jak napovídá latinský název, se řadí do rodu Sinningia a vyrůstají z hlíz.
     
  
   
KOHLERIE
  
Kohleria - rod s asi 20 přírodními druhy, vyskytujícími se jako kompaktní nebo poléhavé byliny až velké keře v horách tropických oblastí Střední a Jižní Ameriky.
Kohlerie byly poprvé popsány v roce 1848 a jsou pojmenovány na počest švýcarského botanika J.M.Kohlera. 
Listy kohlérií jsou podlouhlé, zašpičatělé, u některých druhů až 15 cm dlouhé a 7 cm široké. Celá rostlina (listy, stonky dokonce i trubkovité květy) jsou pokryté jemnými chloupky. Květy kohlérií jsou celkem typické pro rod podpětovitých - trubkovité s rozdělením okvětních lístků dva nahoře a tři dole. Vyskytují ve spoustě barev od pomerančové, oranžově červené až po purpurovou. Většinou je barva trubky jednolitá a na okvětních lístcích je žíhání či stříkání v odlišné barvě.
Rostliny pěstované v domácnostech jsou především hybridy 3 druhů: K. amabilis, K.  bohotensis a K. eriantha.  
   
     
 
 
NEMATANTHUS
 
Nematanthus - přírodní druhy nalezneme v Jižní a Střední Americe. Jedná se o epifytické liány, keře nebo polokeře s lesklými oválnými, masitými listy. Květy vyrůstají na niťovité květní stopce v paždí listů.  Mladé rostliny rostou vzpřímeně, starší mají tendenci převisat. N. fritschii je velký keř s růžovými květy a červeným rubem listu, N. longipes má červené květy, N. fluminensis se žlutými květy na dlohých stopkách...
Některé druhy byly dříve známy pod starým názvem Hypocyrta.
Křížením s rodem Codonanthe vznikl kříženec xCodonatanthus
 
   
  
 
PETROCOSMEA
 
Petrocosmea - rod malých rostlin podobého růstu jako Saintpaulia. V druhé pol. 19. století jí objevil v jihozápadní Číně Dr. Augustin Henry. 
Popsána byla v roce 1887 Danielem Oliverem, profesorem botaniky na University College v Londýně.
Petrocosmea je vytrvalá bylina, vytvářející většinou nízkou přízemní růžici listů, rostoucí převážně v lesích na vápencových skalách ve výškách 300 až 3100 metrů nad mořem.
Asi 20 přírodních druhů se nachází v horách na jihu Ćíny, Burmě, Thailandu a Vietnamu. Rostou mezi kameny na stinných místech, některé ale též ve vlhkých lesích na
mechu. Barva květů jde od bílé k odstínům modré a purpurové.P. kerrii má  bílé a žluté květy schované pod listy porostlými chloupky, P. parryorum s purpurovými květy, P. nervosa má listy uspořádané do ploché rozety a květy jsou také purpurové. Pěstují se také P. minor, P. forrestii, P. barbata, P. rosettifolia...
 
  
  
       
SEEMANIA
 
Seemania - roste v Andách (Bolivie, Argentina, Peru a též v Ekvádoru). Pojmenovaná je podle alsaského lékaře a botanika Benjamina Petera Gloxina, žijícího v 18. století.
Je to vytrvalá rostlina vyššího vzrůstu s mělkými kořeny na kterých se napodzim tvoří rhizomky. Listy jsou vejčité, květy převážně v odstínech oranžové a červené a též v barvě bílé. Korunky jsou v trubkovité části nafouklé. Její 4 přírodní druhy patřily původně  pod rod Gloxinie, teprve v roce 2005 byl ustanoven rod Seemania. S. sylvatica, S. latifolia obě s jasně červenými a žlutými květy, S. purpurascent s růžovými květy a S. gymnostoma s fialově flekatými květy.
Pozn.: Gloxinie prodávané v květinářství nemají se Seemanií nic společného. (viz. Sinningia).
 
 
SINNINGIA
 
Sinningia - Hlízovité rostliny z deštných pralesů Střední a Jižní Ameriky. Jedná se o vytrvalé byliny či polokeře rostoucí na skále, v lesním podrostu nebo i epifyticky. S. eumorpha, S. douglasii, S. aggregata... a velké množství dalších.
Většina sinningií vyrůstá z dřevité hlízy. Listy jsou oválné, většinou se sametovým povrchem. Květy jsou dlouze trubkovité.
Pojmenovaná je po  Wilhelmu Sinningovi (1792-1874), hlavním zahradníku University of Bonn Botanical Garden.
     
     
                  Sinningia leucotricha                                                Sinningia speciosa 
     
Její hybridy (Sinningia speciosa) se prodávají pod názvem Gloxinie. Jsou to vytrvalé byliny s oddenkovými hlízami, listy jsou široce vejčité, většinou porostlé chloupky, velké, výrazně zbarvené květy mají zvonkovitě rozšířenou korunku. Existují kultivary s jednoduchým i plným květem.
  
     
Hybridy Sinningia speciosa
    
 
SMITHIANTHA
 
Smithiantha - naleziště 6 přírodních druhů je v Mexiku. Jméno dostala po botanické ilustrátorce 19. stol. Mathildě Smith.
Smithiantha je víceletá bylina, vysoká až 60 cm se vzpřímenými stonky a vstřícnými, dlouhými listy srdcovitého tvaru, se zubatými okraji. Listy jsou smaragdově zelené s hnědým odstínem podél žilek a porostlé chloupky. Květy jsou velké, dlouhé 5 až 7 cm a jsou shromážděny ve štětičkovitých květenstvích na dlouhém stonku. Květní korunka má tvar protáhlého zvonečku.  Existuje 6 přírodních druhů (S. cinnabarina s červenými květy, S. aurantiaca a S. canarina se žlutými květy, S. zebrina se skvrnitými červenožlutými květy, S. multiflora s bílými květy a S. laui s levandulovými květy) a mnoho hybridů.
Křížením s jinými rody vznikly:
xSmithicodonia (Smithiantha x Eucodonia) a xAchimenantha (Achimenes x Smithiantha)
 
 
STREPTOCARPUS
 
Streptocarpus - původní přírodní druhy jsou z Jižní Afriky.
Rod je rozdělen do dvou podrodů:
  • Streptocarpus 
  • Streptocarpella
Podrod Streptocarpus se skládá z rostlin s růstem v rozsahu od rostlin, které vytváří z podlouhlých listů nepravidelné rozety (plurifoliate) až po rostliny s jedním listem (unifoliate). Jeho výskyt je od jižní Etiopie až k Mysu Dobré Naděje v Jižní Africe poblíž Kapského města. A dále od Madagaskaru po Angolu. Velké květy jsou na stvolech jednotlivě nebo v latách. Narozdíl od něj má podrod Streptocarpella nad zemí vyvinutý stonek, rostoucí poněkud spirálovitě, na kterém teprve rostou listy. Roste od Sierra Leone po Madagaskar a některé zvláštní druhy se nachází také v jihovýchodní Asii - Burma, Thailand, jihovýchodní Číně a  Sumatře. Poslední výzkumy DNA však ukázaly, že je mnohem blíž příbuzný Saintpaulii, zatím ale nebyla přeřazena. 
 
   
 
 
 Ramonda, haBERLEA, janCAEa
 
V důsledku klimatických změn v průběhu čtvrtohor vymizely z Evropy třetihorní teplomilné druhy rostlin. Jen na některých chráněných místech přežily zástupci původní třetihorní vegetace, k nimž patří i někteří z čeledi podpětovitých - Ramonda (ramondie), Haberlea (nečada) a Jancaea (jankovka). Pěstují se také jako skalničky.
 
 
    Ramonda               
   Haberlea